Somráci spol. s r.o.
Stalo se mi před několika málo lety, že jsem potkal skupinu studentů v potřeštěných oděvech, vytrubující trubkami (doslova) svoji takzvanou dospělost, tedy složení maturitních zkoušek. Nebylo to popravdě prvním rokem, kdy se takhle demonstrativně domáhali veřejné pozornosti; a to se zjevným cílem získat od kolemjdoucích nějaký ten obolus na budoucí oslavnou párty. Ale bylo poprvé, kdy jsem se setkal s tak otravnými a drzými studenty, doslova si vynucovali aby jim cizí lidé přispěli. A kdo odmítl, byl nevybíravými slovy napaden.
Byl jsem z toho napůl smutný a napůl otrávený. To já v jejich věku jsem neměl NIC z toho, co mají dnes oni. Být mladý, zdravý (předpokládám), mít vystudovanou školu a ještě možnost cestovat takřka kamkoli...! No ano, nebyl jsem mladý protože cítit se ve dvaceti na osmdesát není žádné mládí! A tím je zodpovězen zároveň druhý bod. Zdravý jsem nebyl a doktoři mě odmítali léčit. Komunisti mi upřeli právo studovat a zajet jsem si nemohl ani do blbé Vídně, byť ji z Brna máme za rohem!
Mít jen dvě věci z těchto čtyřech, velebil bych život a neměl vůbec potřebu účastnit se ještě nějaké chlastačky. A jestli oni tu potřebu mají - ať si na to vydělají. Stejně seděli po celý dosavadní život jen na prdeli v lavicích; trocha pohybu na brigádách jim nemůže uškodit...
Pochopitelně skupiny žebravých studentů z ulic města nezmizely a je to úkaz, objevující se pravidelně vždy během května. Kromě "celoročních" somráků, bezdomovců a jiných loudilů o drobné. Tihle všichni nám, normálně vydělávajícím kazí všední den.
Ale jakoby těchto všech bylo pořád ještě málo, už tak velkou skupinu Somráci spol. s r.o. posilují tzv. "kolportéři" tiskoviny Nový prostor. Původně idea ze 70-tých let odněkud z Anglie, měla zviditelnit problém bezdomovců a vytvořit jakousi svépomocnou komunitu, jako-tako si na sebe vydělávající. Jenže to už nepatří do dnešní doby! V době sdílení informací přes internet jsou tištěná média v podobě časopisů, jaksi mimo mísu. (Osobně jsem nekoupil žádný časopis již nejméně 20 let.)
Ale budiž, pokud takový kamelot postává v centru a třebas si občas i zařve - jako to dělali dříve např. u Inzert Expresu nebo Večerníku - dá se to ještě i skousnout. Ale rozmohl se nám tu takový nešvar: Bydlím na konečné která je zároveň přestupním uzlem. Je to samozřejmě daleko od centra, i když s velkým pohybem lidí. No a milý kolportér se na naši klidnou oblast zaměřil a nespokojil se s postáváním! Chodí od zastávky k zastávce a pořád, opakovaně otravuje cestující se svými tiskovinami. Začalo to vloni na podzim, kdy na začátku byl takový schopen mě oslovit 3x (!!!) během jediného dne. To už jsem nevydržel a dal se s ním do řeči. Dal jsem mu tip. Ať zajde k zadavateli veřejných prací a nabídne svoje služby při ořezávání převislých větví stromů, které nám v ulici visí od jara až do podzimu v cestě a my musíme sklánět hlavy.
"To byste konečně mohl dělat něco užitečného," povídám mu, "a ne tohle, co je jenom přidáváním papírového odpadu na tuto planetu."
No zlobil se pěkně, kampak na takového s poctivou prací! Raději bude dál otravovat kolemjdoucí, to je pohodlnější... Napadlo mě, jestli tenhle životní postoj není prvotní příčinou bezdomovectví? Ono když děláte celý život něco neužitečného (třebaže vás to baví), nemá to za následek že nevyděláváte, a když nevyděláváte nemáte peníze na nájem. A když neplatíte nájem - případně další závazky - vystěhují vás na ulici a ještě máte na krku exekutora... Nebo to tak není? Mýlím se?
(Předem se omlouvám všem, na které se tato teorie nevztahuje a přesto do podobné tíživé situace spadli; připouštím že ani zde nelze všechny házet do jednoho pytle, že.)
