Karlovy Vary 2021
Hned po příjezdu do těchto lázní světového významu, jsme si uvědomili, co je hlavní slabinou města: hromadná doprava! Elegantně nám totiž ujel přímo pod nosem autobus, který jsme potřebovali... O nějaké návaznosti na příjezdy expresů z Prahy si tady nechají jen zdát.
A doprava je zde problematická po celý den. Smůla tohoto jinak výstavního města je v tom, že bylo dimenzováno na životní podmínky 19tého století. Poměrně úzké údolí, kterým navíc protéká řeka, je lemováno z obou boků doslova natěsnanými hotely, restauracemi a obchody se suvenýry. Po obou stranách nábřeží jak-tak se mezi sebou proplétají auta, koloběžky, autobusy, kola a pochopitelně - i koňské drožky. Ulice v centru jsou tedy zpravidla jednosměrné.
Rezidenční budovy jsou stavěny ve strmých, křivolakých uličkách do kopce od centra; často jejich podstatný díl tvoří schody. Těch je tu skutečně požehnaně.
První den - sotva se ubytujeme - stačíme ještě projít setmívajícími kolonádami a vyzkoušet některé prameny... Brrr! Voda je jednak slaná, ale taky neskutečně horká, většinou kolem 60°C. Tak tohle se moc pít nedá, je to asi lepší na koupele.
Druhý den si v INFOcentru kupujeme slevovou kartu na 4 dny a hned ji využijeme cestou lanovkou Diana na rozhlednu. A že je toho z ní vidět! Sklárny Moser už nestihneme, zavírají brzo. A vyhlédnutý autovláček přijel sice včas - avšak zastavil na úplně jiném místě.
Třetí den skrývá nejedno překvapení. Po dlouhém hledání objevujeme konečně lanovku Imperial. Po vyjetí nahoru ale zjišťujeme, že z vyhlídkového altánu na kopci vidíme kulový... Všude je to totiž zarostlé vysokými stromy. Odpoledne jdeme do galerie skláren, kde si prohlížíme docela předražené výrobky z foukaného skla. S prázdnou se vracíme do centra, kde jsem zarezervoval návštěvu v Becherovce s nedílnou degustací. Tohle nám zvedne náladu; inu čtyři prcky kvalitních likérů nejsou k zahození ani v letních vedrech.
Čtvrtý den: Projíždíme se autovláčkem a koňskou drožkou. Půlhodina za 400,- po slevě na osobu, no neber to, zvláště když kočí má problém s uznáním slevy. Ale nakonec se dohodneme a ještě popřejeme pěkný den i jeho koňům Brunovi a Čendovi. Odpoledne si zajedeme kus za město, kde nás očekává vyjížďka člunem po řece Ohři. Dvaceti minutovou jízdu si natáčím na video s tichým souhlasem lodivoda. Pak jdeme nahoru na hrad Loket. Z fundovaného výkladu mi utkví v paměti vysvětlení funkce okna v baštách hradu - jedná se o tzv. výsernici, svědčící o tom že dávní předkové měli stejné potřeby jako my dnes, jen jim vyhovovali jaksi jiným způsobem. Za povšimnutí stojí rovněž hradní mučírna, která je oživena interaktivními figurínami s patřičným zvukovým doprovodem. Navíc je v samé obci muzeum pitných pohárků a prodejna místních pálenek. Mezi nimi vyniká destilát z pivního sladu - pivovice. Zajímavé.
Pátý den nám končí platnost slevové karty. Snahu dostat se do klášterního areálu v nedalekém Ostrově n/Ohří však maří náhlý a prudký liják. Po jeho skončení měníme plán na návštěvu místního kostela s výstavou voskových figurín. Ale! Ty jsou jako živé. Samozřejmě Dolfa ve své khaki uniformě (ten snad nechybí nikde!), leč také kompletní ABBA i Beatles, Elvis v parádním oblečku a dokonce i Dracula s Frankensteinem... Nějak mi tu ale chybí Gorbačov s Havlem, i když, na ten omezený prostor zde toho mají dost. Zajímavé je, že muzeum se nachází v kostele. Bohužel k prohlídce podzemí horkého Vřídla se dostavujeme již pozdě. Tak alespoň vřídelní karlovarskou růži na památku.
Šestým dnem je pondělek, a jak pravidelný návštěvník turistických atrakcí má již vyzkoušené, převážná většina těchto míst má tento den coby zavírací. Počítal jsem s tím a tak jdeme na vyhlídku Tři kříže, což koštuje víc nežli kilometr do strmého kopce. Ale stojí to zato. Vidíme tak skoro celé Vary. Odpoledne opět, teprve podruhé naplňuji cestou kolonádami porcelánový pohárek vřídelní vodou a opatrně ucucávám, ať těch lázní alespoň trochu užiju.
V den sedmý odjíždíme. Takže fofr mezi devátou a desátou, aby byly pokoje odevzdány včas. Při čekání na autobus nás neskutečně rozesměje jistý dědula s batohem, klidně nakráčející doprostřed kaluže; jediné v okruhu snad dvou set metrů.
Celkově mohu pobyt hodnotit výrazně kladně, byl vybočením z fádnosti dnů trávených v Brně. I když nám docela vadily hlasité produkce hudby z protilehlého Thermalu, komplikovanost dopravy a pár dalších maličkostí. Ovšem, jak víme, nikdo a nic není dokonalé! V zásadě jsem viděl a zažil vše, co jsem zde očekával a za necelý týden pobytu se myslím ani víc nedalo.
Takže dávám za jedna a vy můžete jet taky!
