John Wittness Home Page

Po zhruba ročním váhání a přípravě jsem se rozhodl zúčastnit se několika konkursů do tohoto stále víc populárního pořadu televize HBO, dělaného dle americké tradice volného výběru témat i aktérů.
Třebaže jsem jako bavič pouze amatér, lákalo mě zkusit si přímý kontakt s diváky, navíc s těmi kteří mě ještě neznají - alespoň ne takto. Vždyť scénárista jen málokdy přijde takto blízko k těm, kdo jako jediní mají nárok ohodnotit jeho snahy!
Ačkoliv není pro mě velkým problém scénku vymyslet, těžší je ji přednést veřejně, navíc když vám svítí do očí reflektory a hlídáte si text aby vám nevypadl... Nicméně mě to celkem 'chytilo' a stalo se málem mojí novou drogou.
Jednotlivé scénky na sebe volně navazují a jsou koncipovány jako 'zdravotnické' pseudopřednášky. Ale už chystám i alternativy.

Musím přiznat, že jsem původní myšlenku bral se značným despektem a vprostřed 1.dílu jsem odešel od obrazovky. Na celou věc jsem zapomněl jako na úplnou většinu seriálů, které zpravidla nesleduji. Pak ale - někdy okolo 15.dílu, jsem náhodně přepínal kanály a zaujala mě jakási scénka. Dokoukal jsem díl až do konce a od té dobu už sleduji pořad pravidelně. Ne, netvrdím, že se mi líbí všechno a všichni, Stoják je natolik plastický aby pokryl zájem širšího publika.
Ale mezi moje nejoblíbenější patří Pavlásek, Kočičková a slečna "90-60-90 - buďte blond!", fakt že mi vypadlo jméno, ale tohle je typické poznávací znamení. Vystupuje tu i řada dalších, prokmitnou se jednou, dvakrát, zazáří a zase zmizí, ačkoliv byli jistě dobří... Nevidím to ale jako zápor, neboť zřejmě už nemají více co předvést a je to určitě lepší takto, než aby vynuceně a křečovitě ze sebe 'něco vydávili'. Kdyby tak každá z dobře placených 'hvězd' showbyznysu měla tolik sebekritiky a uměla včas odejít - to by jich asi moc na prknech nezůstalo...

Právě na pódiu si jasně uvědomuji, jakou obrovskou výhodu my umělci máme! Ostrá satira, sarkasmy a to všechno přetavené do formy stravitelné pro publikum. Je to pro mě zároveň jakási forma katarze, očištění od všeho negativního, které mohu vykřičet do světa. Inu, mám v osobních znameních Blížence kříženého s čínským Drakem, což je kombinace naprosto ďábelská - tu neměl ani markýz de Sade. Není divu, že to někudy musí ven...

Nevím jak dlouho bude tento pořad hostovat v Brně, ale budu se snažit účastnit se každého kola, alespoň dokud mi nedojdou nápady.


Názvy jednotlivých výstupů:
 

01) Dopady životního prostředí na naše zdraví

02) SNB, medvěd a další

03) Výzva k opuštění sálu + Antikoncepce

04) Óda na prdel (kulturní vložka: 2x samizdat)

05) Prozrazené tajemství minulosti

06) Poezie reálného socialismu

07) Prozrazené tajemství minulosti (2.verze)

08) Přání k svátku (báseň od kolektivu BSP)

09) Monolog ostravski

10) Deklarace závislosti

11) Jazykový koutek

12) Hurá na pohřeb!

Ale - jak dál v Brně?

Nikdo nezná další termín, nikdo neví zdali bude ještě Stoják někdy v Brně?
Jestli víte víc, řekněte mi to!



Všiml jsem si, už při vystoupení na jaře v Aloha baru, že pražské publikum je nesmírně náročné a jen tak něco s ním nehne. Protože mám jen omezené možnosti cest do hlavního města, musím vyrukovat tentokrát s opravdu tím 'nejtěžším kalibrem' a proto vyberu ze svého dosavadního repertoáru 2 skutečně NEJTVRDŠÍ A NEOSTŘEJŠÍ scénky!
Tady už nestačí vyprávět o tom, jak jsem šimpanzům pouštěl porno, nebo jak mi slon šlápnul na hlavu a já se vychcal na Kampě do Vltavy; ba ani historka o maorském lidojedovi co si mě chtěl dát k večeři (ale vyrušila ho při tom uklízečka), ani ta nějak nezabírá. A o tom, kterak jsem vylezl v Ostravě na televizní věž, protože jsem si ji spletl s rozhlednou nebo učil koktavého francouzsky - už ani nemluvím...!
 

Až příliš drsné...aneb Jak dál v Praze?

3.října 2007 v Coctail Retro baru

Ono je to tak: Nejdřív se dlouho připravujete, přemýšlíte a pečlivě vybíráte ze sbírky básniček a scének takové, které nejspíše zaberou. Pak si je mnohokrát přehráváte v duchu a posléze i nahlas; jen tak pro sebe, bez diváků. Opakujete si to tak dlouho, až už sami nejste schopni se jim smát. Pak, když přijde dlouho očekávaný slavnostní den, jedete bezmála 3 hodiny autobusem po D1, té štrece která byla mnohokrát před tím uzavírána z důvodů nehod způsobených nestálým podzimním počasím. A když celí otlačení na Florenci vystoupíte, jste už srozuměni s tím, že na ten zpáteční musíte spěchat, protože bude poslední co jede - a tím pádem si i provozující slovenská společnost narazí o stovku více na jízdném, neboť ví, že pak zbývá už jen vlak a ten je ještě dražší a navíc i pomalejší.

Těšíte se na velký sál, říkáte si: To bude žůžo, podle fotek na webu tam v Retru jsou i balkóny z obou stran, široké pódium atp. Jenže pak přijdete do suterénu jako v Aloze, s tím rozdílem že v Dušní bylo méně diváků a ti se chovali tiše, takže přece jen jste nemuseli do mikra tolik řvát... Vážně mě zaráží, že se pánové Trojan nebo Matonoha spokojí s tak stísněným prostorem. A to šlo o křest nového DVD. Ano, uznávám fakt, že jde a půjde (v Česku) o zábavu MENŠINOVOU, ale takhle...? Jestli produkce T.H.A. nezajistí důstojné podmínky jak účinkujícím, tak divákům, nemůže se pak divit, že nových tváří nijak valem nepřibývá. Tak třeba jsem zaslechl útržky z vystoupení oné mladé slečny, imitující letušku. Zdálo se mi to zajímavé, ale díky hlasitému hovoru mi unikala souvislost a skoro nic z toho nevím. S hlasitostí zápolil i Lumír Tuček jako moderátor - a to je v této roli už nějaký matador! O tom svém vystoupení ani nehovořím; zvykl jsem si už na to, že jsem buď obdivován nebo proklínán. Nic mezi tím. Stres z toho, že někteří byli nuceni stát se projevil i pískotem a nakonec i házením oříšků na pódium. Opravdu je tam dala společnost T.H.A. k tomu účelu? Chápu nervozitu z přeplněného 'sálu', chápu že ne každému se líbí každý a jeho vystoupení, ale tohle bych si vůči jinému nedovolil. Když se mi nelíbí - ale to je spíš vyjímka - řeknu mu to jen mezi čtyřma očima... Přitom by stačilo tak málo, omezit se na vážné zájemce formou placení vstupného jako v Brně. Tím by se zároveň místnost trochu uprázdnila a dalo by se volněji dýchat. Ano, všichni chceme nové diváky, chceme propagaci - ale jako živý terč k tomu se mi sloužit prostě nechce.
Vím taky, že šlo jen o některé hosty u baru, jenže ti kazí celkový dojem a ruší i zaryté 'Stojáky', sedící u stolků. Tímto jim zároveň děkuji za pozornost - abych jen nekritizoval... Ono je to dost zvláštní - spíše jen tušit zleva tiché soustředění, lidi zvědavé na premiérovou scénku, tlumící smích aby jim neuniklo ani slůvko a zprava poslouchat ty zjevně nespokojené, pro něž jsem až moc drsný.
Ale i takový je Stoják a vím, že časem se zapomene na to horší a to lepší zůstane.
Tak třeba je pro mě nezapomenutelný smích jedné z dam, která vypadala že při tom dostala škytavku. Navíc bych se vsadil, že při každém takovém záchvatu prožila i menší orgasmus...

Přece jen to však bylo v Brně, kde vznikla má závislost na Stojáku. Uznávám, nejprve jsem si to všechno maloval jako hodně snadné. Prostě přijdu, jen tak mimochodem budu ze všech ten nejlepší, natočím šot pro televizi, ještě získám tu tisícovku US$ a svět bude krásnej. Dávno jsem sice pochopil, že to takhle nefunguje, ale tahle show mi dala něco daleko cennějšího. Když se mi podaří obecenstvo rozesmát, vždycky to tak příjemně polechtá na duši a závěrečný potlesk mě doslova NABÍJÍ POZITIVNÍ ENERGIÍ. Zkrátka: Čím víc ze sebe dávám, tím více dostávám. Bohužel, Praha už není tak jednoznačná.
Tedy jen zatím, jak doufám.
Produkce T.H.A. by měla opravdu popřemýšlet nad změnou prostor i organizace celé naší akce. Vždyť jít na Stojáka - to by měl být svátek.

 

20.května 2008 v klubu Melodka

Jaký byl Stoják tentokrát? To asi vrtá hlavou desítkám těch, co se nedozvěděli o termínu včas a propásli jej... Ono je to těžké; když se udělá masívní reklama - jako byla před rokem na Gala představení, tak náklady na ni spolknou vlastně všechen budoucí výnos. Proto asi firma Profashion dala od těchto akcí ruce pryč?
Co se týče dalších konkurzů, tak mi bylo sděleno, že T.H.A. sama zrušila zadání pro Brno a napříště se spokojí pouze s těmi pražskými. Současně přece jen zavedla vstupné, byť nevysoké, a sice Kč 40,- takže by se měla jejich úroveň zvednout a tedy na podzim se do Prahy zase vypravím - i když možná už jenom coby divák, no uvidíme.
Jinak samotné představení až překvapivě dobře sehrané čtveřice (Knor, Pazderková, Pavlásek, Ruda z Ostravy) bylo skvělé a výkony velmi vyrovnané, líbila se mi nápaditá Milošova scénka s taškou, Lukáš v sombreru a s kytarou, Iva s osobitým projevem a k Rudovi už snad není ani co dodat,
Co se týče scénky mojí, asi nemám být na co pyšný, nepodařilo se mi tentokrát příliš diváky rozesmát, i když zas na druhé straně jsem po celou tu dobu zvažoval, zdali mám předvést onen 'majstrštyk', jenž annoncuji už téměř rok...ale, nakonec jsem od toho přece jen ustoupil a zařadil tuhle náhradní. Proč? Inu, nebudu se lacino vymlouvat, že mikrofon nebyl bezšňůrový, sál dostatečně velký a na pódiu dost prostoru... I když toto všechno byly opravdu nevýhody - avšak nikoliv takové, jaké bych nedokázal dnes už překlenout! Rozhodlo však především to, co bych nazval nedostatkem diváků. Scénka, kterou bych rád předvedl, vyžaduje k plnému vyznění spoluúčast alespoň jedné divačky - a podtrhuji, že spoluúčast dobrovolnou (!), tedy, že si ji nemohu sám vybrat a 'vytáhnout' z davu. A spoléhat se na to, že z celkového počtu asi 36 diváků se jedna taková vyloupne...tak, podle mne tohle je čirý hazard. Bude-li ale v hledišti 140 lidí jako svého času v kinokavárně, už to nepochybně stojí za to risknout...no a při pěti stech jako na gala show, to už bych se toho vůbec neobával! A nejen že z nepovedené scénky bych neměl nic ani já ani diváci, na druhé straně by zůstalo zklamání těch ostatních, kteří v ten den zrovna nepřišli... Protože taková scénka se nedá předvést vícekrát, ale pouze a jenom jednou!! Takže, nechal bych tohle téma zatím otevřené; třebaže už to moc nevypadá na to, že by se mohla taková větší show konat znova - víte jak se to říká, nikdy neříkej nikdy.

Moje sousedka má bobra taky!

Červenec 2008

Slyšeli přece ten novej šlágr od dědy Mládka; hnedle mě to zaujalo tím, jak 'mládkovsky' tohle zní...jo že prej teda má bobra a chodí s ním ven a jak bere vždycky večer vlahou koupel a má kládu k večeři...no to je přece jasný, umývat se přece musí, čistota je důležitá a kam by to jinak vedlo...jen si představte kdyby se tak po ulici kdejaká slečna či panička procházela s neumytým bobrem !!! A jistě že má kládu k večeři - čím by se taky živil když ne kládami, však to přece známe! A nejlíp takovými mladými, šťavnatými...no myslím jako těmi co mají v sobě hodně šťávy, no!
Ale zpátky k mojí sousedce - opravdu to tak už bude; ona má bobříka nebo alespoň číču, či jiné milé chlupaté domácí zvířátko... A proč si to myslím, když jsem toho jejího ještě nikdy neviděl? Víte ono leckde v domech (když je majitel moc prudérní) je přímo zakázáno takové tvory chovat a tak je majitelky raději ani neukazují na veřejnosti. No ale když pak někdy dopoledne slyšívám, takové ty zvláštní zvuky jak se s bobříkem sousedka mazlí - no jistě, ona jej hladí, laská, mazlí se s ním...No jó, malej bobřík, hezkej bobřík...! A to se ví že to musí dělat v době, kdy je manžel pryč, ten by jí jinak dal! - tak opravdu věřím, že tam kdesi nějakého ukrytého má...
A jistě že nebude u nás v ulici sama, ono vůbec ženský jsou daleko víc vysazený na tyhle zvířátka.

A schválně - kdy vy sami jste poprvé viděli takovýho pořádnýho bobra...??? Ale ne někde na obrázku či na fotce, jo já vím že dneska je už to běžně k vidění třeba v trafikách, ale naše generace měla zakázáno všechno co se nějak dotýkalo Foglara - nesmělo se o tom ANI MLUVIT, NATOŽ NĚJAKÉHO BOBŘÍKA DRŽET! (Třeba odvahy...)

Já teda poprvé viděl takovýho fakt pořádnýho, velkýho a pěkně huňatýho bobra už během svých klukovských let. To vám bylo takhle: Jeli jsme s celou třídou na celodenní výlet do okolí Břeclavi a já si cestou říkal, že by nebylo špatný takhle se po očku kouknout přes tu železnou oponu k sousedům do Rakous, jak že tam vlastně ti kapitalisti hnusní mají, jestli fakt jako ty prasata v žitě jak se povídalo. No a samozřejmě jsem se přitom vykláněl z okna vlaku, když tu...a máš ho! Byl tam, takhle krásně na břehu širokýho potoka vyvalenej, měl nádherný tmavý chlupy, hodně dlouhý a už si tam na sluníčku lebedil. A ptáte se, kdeže byla majitelka? No já ji teda neviděl, ale možná byla schovaná tam někde za kládou...však jich okolo bylo dost a dost!
A pak mi zmizel z dohledu a musel jsem si pak ještě nějakou dobu počkat, nežli se milí bobříci vrátili zase zpět do volné přírody; však ti chudáci už málem vyhynuli !!!

Pěkný exemplář tohoto živočicha můžete obdivovat třeba na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Beaver_pho34.jpg

Reportáž nebo spíš - zpověď?

1.prosince 2008

Ačkoliv je tento příspěvek zařazen to příslušného sloupce, ve Stojáku jej zřejmě nikdy neuslyšíte... Proč? No přece jen mám z toho všeho trochu černé svědomí a styděl bych se tohle vyprávět v záři reflektorů. Ostatně posouzení nechám na vás!

PŘEKÁŽKOVÝ BĚH NAPŘÍČ BRNEM

Ostře řezané tváře, vypracované svalnaté postavy jako výsledek tvrdé dřiny plus anabolické kůry, nervy vypjaté do maxima - už je to tak, neuvěřitelné se stalo skutkem! Čtyři závodníci čekají na pokyn ke startu.
Moje pozvání na nelítostný souboj v adrenalinovém sportu přijali:

1) Barbar Conan v podání A.Schwarzeneggera
2) Rambo v podání S.Stalloneho
3) Tarzan, pán opic - J.Weissmüller
4) Indiana Jones, jinak samozřejmě H.Ford

Technické dodatky:
Samozřejmě vím, že klasický představitel Tarzana dávno zemřel. Ale to pro Hollywood nepředstavuje překážku; známe přece jejich filmové triky! Byl jsem však překvapen snadností, s jakou se všichni borci dostavili. Možná to byla vzájemná rivalita a snaha zjistit, kdo z nich je ten nejtvrdší - ale možná že své udělalo i moje upozornění, že je v Brně očekává Spielberg (což je překlad názvu zdejšího hradu do angličtiny, nikoliv jméno známého režiséra). Buď jak buď, Conan si pohrává se svým kyjem, Rambo má s sebou typický nůž a Indy přijel s nezbytným bičem. Jen Tarzan, jako jediný, si vystačí s pouhou bederní zástěrkou.

Trasa závodu:
Začátek je na brněnské přehradě, kterou je nutno přeplavat. Tímto se v závodnících rozproudí krev a další etapa jim půjde rychleji. Následně poběží přes Bystrc, Komín a Žabovřesky směrem k centru, poté Husovou ulicí až k Hlavnímu vlakovému nádraží.
Tam je cíl.
Trasa nebyla zvolena náhodně, je lemována téměř ustavičně výmoly, výkopy a podobnými překážkami. Vyvrcholení tvoří kompletně rozmlácená Husova třída. Pokud by některý z borců byl schopen ji překonat, ocitne se přímo na nádraží, kde bude již samým znechucením ochoten jistě nasednout do prvního vlaku kamkoliv; jen aby odjel co nejdále z Brna!

Nastal čtvrtek 20.listopadu 2008, 10:00 hod SEČ.
Je odstartováno!

I.etapa:
Vystřelil jsem z poplašňáku. Jediný Tarzan neslyšel, neboť začínal ještě v němém filmu. Nahradil jsem tedy výstřel prstovou abecedou.
Všichni přeplavali zdárně, jen si po vylezení z vody začali plést jeden druhého s vodníkem. Inu, zase se to od těch věčných sinic trochu vyčistilo!
Jelikož byli promrzlí z ledové vody, dokončili etapu v blízké hospůdce. A co začala voda, dorazil zlatavý mok. Tarzan, nezvyklý síle českého piva, odpadl po 12 škopcích; když se poté přiblížil ke kleci s opicemi aby pozdravil příbuzenstvo, podobal se jim vskutku nápadně! Indymu stačila necelá polovina toho, co jeho předchůdci. Uspěl jen Conan - inu původem Rakušák! - a vyrazil pak ve stopách Ramba, který jako správný Ital pivo nepije a tím získal náskok.

II.etapa:
Ulice Horova se stala Rambovým hrobem. Přískoky od jedné jámy ke druhé ještě zvládl, ale snědým kopáčům se nelíbilo že se jim podobá, ale přitom nemluví romsky. Brali to jako provokaci a ke slovu přišly nože a břitvy. Rambovi jsem přivolal záchranku která se dostavila již za 2 hodiny. Snad to přežije...? Conan překonal zdárně tento úsek, když počkal až Indy vystřízliví. Svým pověstným bičem vyčistil cestu oběma. Sprostých nadávek řidičů, kterým se všichni pleteme do cesty si nevšímají, asi nevědí že 'zkurvysynové' se překládá 'sonsofbitch'.

III.etapa:
Je pátek 21.listopadu. Zbylí tři stojí v ústí obávané Husovy tř. a váhají. Spustil se pomalý, avšak vytrvalý déšť, měnící dna výkopů v blátivou a bahnitou kaši. Utržili již spoustu šrámů, kopanců a dalších ran od obyvatel městské džungle... Naráz se ale v jednom okamžiku vrhají dolů do prohlubně a---
První nevydržel Tarzan. Vydrápal se vzápětí ven, s ohromným vřeštěním odběhl do lesoparku pod hradem Špilberk a bleskurychle vylezl na první strom jenž uviděl. Od té doby tam sedí a bere od turistů oříšky a čokolády, jimiž se živí. Prohlašuje, že v Brně se lépe zachází s opicemi než s lidmi.
Indy zapadl do bláta tak hluboko, že mu z něj zůstala trčet jen hlava a kousek ramen - jako opravdová busta! Pozor, nešlápněte mu na hlavu, to by se pak potopil úplně a už by nemohl zachránit křišťálovou lebku! Sám se bojí udělat jediný pohyb.
Barbar Conan se změnil v Conana Ničitele. Co ještě nestačili rozflákat pouliční pracovnící, to dokončil svým obrovitým kyjem sám. V krátkých přestávkách mezi jednotlivými záchvaty ničitelského amoku vykřikoval, že tam poté počká na svůj kmen který nemůže být daleko, neboť dílo zkázy je příliš markantní...

A tak vlastně žádný ze závodníků klání nedokončil a tudíž není vítěze. Na nevyřčený dotaz - proč jsem se neúčastnil taky - je jednoduchá odpověď. Prostě bych měl neoprávněnou výhodu, plynoucí ze znalostí terénu, kterým jsem se pohyboval celé desítky let. A tak by souboj nebyl rovný; a potom, kdo by dělal rozhodčího, ne? Měl jsem s sebou rovněž foťák kvůli dokumentaci, avšak pozdě jsem si uvědomil že mi to bláto a déšť zalepily objektiv, takže jeden z výsledných snímků můžete posoudit na konci reportáže.
Inu, takové chytáky a překážky jaké tu radní a starostové městských částí přichystali na občany - na ty jsou i hollywoodští chlapáci krátcí! Ale já to tušil... Holt Kalifornie se musí obejít bez guvernéra, opice bez Tarzana, vietnamská válka už skončila a tak až Ramba pustí z JIPky, může být v pohodě a pro Indyho musíme vzkázat jeho tátovi, aby si jej přišel vyzvednout!

No tak se nedivte, že mám to černé svědomí, vždyť jsem už od začátku tušil, že to tak nějak dopadne. A zde je slíbená fotografie:

"Je ti teplo, děvenko?"

 Leden 2009:

uslyšela. Posunula si jen jazykem žvýkačku na stranu a houkla:
"Nebrbli a radši koukej pořádně přirážet!" 

Začalo to celé asi před půl hodinou. To Mrazík dorazil do své chaloupky v zasněžených lesích a zatímco oklepával z kožichu vločky, nadával jak dlaždič na poměry:
"Ti dacani mi zavřeli plyn a já teď nemůžu topit. Ani dříví mi nedovolí sebrat, že je to tu přírodní rezervace. No můžu snad za to, že bydlím na trase toho jejich plynovodu ??"
Náhle se cosi ozvalo a do oken dýchla mrazem zčervenalá tvář Marfuši.
"Seš tam, dědku?" houkla.
"No kde bych byl. A tak pojď dál," zval prokřehlé děvče starý.
"Teda - máš tu zimu jako v Rusku!" zanadávala si taky.
"Vždyť jsme v Rusku," kontroval. "Radši ukaž co neseš v ruksaku. Mám hlad jako Rypáček..."
"No bodejť, Rypáček! Potkala jsem ho na cestě a hned to prase obrala o jeho náklad. Tady to je," vysypala na podlahu množství lahví vodky. "Pojď, cvakneme si!"
Mrazík se nedal pobízet. Než bys řekl švec, obrátil do sebe několik stakanů pravé ruské vodky.
"To teda bude baba Jaga zuřit," zachechtal se škodolibě. "Aspoň ale bude ta její chaloupka na muří nožce stát pár dní rovně... Napadá mě ale, že bysme mohli z Rypáčka udělat solidní zabijačku! Taky jsi jej mohla rovnou podříznout!"
"To se ti řekne, dědku! I tak kvičel jak to prase."
"Víš ty co Marfušo," pravil Mrazík už smířlivěji. "Ukážu ti jak se zahřát. Tak jako jsem zahřál tvoji ségru Nastěnku." Stařík se zasnil.
"Jo, to znám! Zas budeš běhat kolem smrku a ptát se mě, jestli je už mi je teplo," odsekla dívčina.
"Ale co tě vede! To bylo jen ve filmu, navíc hodně cenzurovaným. Ve skutečnosti jsem ji tam klátil, až padal sníh ze staletých smrků. Taková rozcvička je nejlepší..."
Marfuša jen kroutila hlavou.
"Že bych se tu teda svlíkla? V takový kose?"
"Neboj, za chvíli se zahřeješ," byl už dědek celý rozpálený. "Tak dělej, shoď ze sebe ten kožich a rubášku taky. Sice jsi moc krásy pravda nepobrala, ale ještě si zavdám trochu vodky a udělám ti to pak zezadu...abych se na tebe nemusel koukat."
Co se v chaloupce uprostřed zasněžených lesů dělo dále, to už víme; ale oni nevěděli, že je oknem šmíruje Ivan, pořád ještě ve své medvědí podobě.
"No zajímavé," mnul si bradu tlapou. "Že bych to s Nasťou zkusil taky?" S hlasitým brumláním zmizel v zátočině cesty do vesnice. "Ještě že mě ten dědek Hříbek začaroval - snad ani netuší, jak se mi v dnešních mrazech takový huňatý kožich šikne," přemítal.
A jak dopadl zmíněný dědeček Hříbeček? Inu, přepadli ho loupežníci, dali mu do držky a obrali o ranec. Kouzlit strachy zapomněl a tak se z něj stal bezdomovec, kterého můžete potkávat v ulicích Moskvy.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec!

To byl MRAZÍK 2 aneb NÁVOD K ŘEŠENÍ PLYNOVÉ KRIZE

21.dubna 2009 se odehrálo v klubu Starý pivovar (pár kroků od Semilassa) již 5.pokračování stand-up commedy show, obdoby to známého Stojáka.
Musím s díky kvitovat vysokou úroveň jak prostředí, diváctva, ale i samotného programu předstihujícímu leckteré díly naší tradiční show. Ovšem nedostatkem se jeví ne moc dobře vyjasněná autorská práva (zveřejňování na Youtube...?) a také nenávaznost - ta možná je jen dočasná? - na vysílání nejlepších scének televizí. Ačkoliv tvůrci se snaží svůj pořad nabízet kde se dá. Prostě je to alternativa Stojáka, vzniknuvší poté kdy po delší odmlce začíná být jasné, že produkce Stojáka se centruje jen a pouze do Prahy a jiná města bude ignorovat. Což je škoda, dnešní člověk je pohodlný a nechce se mu cestovat za zábavou - nota bene, když se ukázalo zcela dostatečně, že i v Brně je o show tohoto typu zájem jak ze strany diváků tak nových talentů...
Jak to bude pokračovat není dnes ještě jasné, ale rozhodně se budu zúčastňovat, byť jen jako divák. Lidová cena 50,- v pěkném a nezakouřeném prostředí za 2 hod inteligentní zábavy jistě stojí. Frekvence jednotlivých pokračování je asi 2 měsíce a konkrétní data bývají na http://www.stary-pivovar.cz.

Podzimní zpráva o stavu stand-upu v Brně

Září 2011

Tak zas po nějaké době zavítal sem do Metra Music Pavlásek s dalšími protagonisty ze Stojáka. (20.7.) Pro něj obvyklou vysokou úroveň se mu dařilo udržet po celou dobu, i když vystupovali i další účinkující.
To mě tedy nepřekvapilo, spíše si při zpětném pohledu vybavuji, jak se stand-up v Brně vyvíjel: Nejprve velký sál+patřičná reklama v kinokavárně - včetně grand-show na Stadionu! - pak o poznání skrovnější klubová vystoupení pod taktovkou Miloše Knora v Komici.cz, nějakou dobu odmlka a poté začalo poměrně nenápadné (a to tak, že jsem první 2 díly dočista prošvihl...), alternativní a za skutečně malý obnos se etablující série večerních pořadů Na Mikrofon, dlouhou dobu ve Starém pivovaru. Místo bylo nuceně vyměněno za Starou pekárnu. Tak těch řemesel už bylo dost? Řekl si nejspíše producent a režisér Jiří Harnach, když posléze sjednotil místo i časy představení v Metro Music baru.
Show zrálo jako víno na Moravě a po necelých 5 letech je jasno: Brněnská show se dá vidět vždy, zatímco pražský Stoják jen asi v polovině případů. Trvale se zvedající úroveň Na Mikrofonu nese s sebou také ustálení celkem 8 protagonistů pořadu, z nichž bychom asi Tomeše a Harnacha nemohli oželet ani v jednom z pokračování, natolik s tím už stačili srůst!
Ač je to neuvěřitelné, podle všeho asi HBO v Brně notně zaspalo a nechalo si ujet vlak, který zprvu nesměle, ale postupně stále více a více nabírá rychlost. Jsem tomu rád nejen proto, že stand-up je zcela v mém stylu a fandím mu, ale i proto, že zákonitosti poctivého podnikání se zde podařilo beze zbytku naplnit: Nejprve musíte hodně investovat a hodně se snažit, pak teprve ponese své plody; nesmíte vidět na prvním místě peníze ale to, že se seberealizujete a plníte svoje umělecké ambice.
Dlouhotrvající potlesk a následná několikanásobná děkovačka v posledním díle snad hovoří za vše!
Ono vymyslet a nacvičit kramářskou píseň s obsahem, kdy na vládce země Fantomase spáchá úspěšný atentát vlk převlečený za doktora na pohotovosti - navíc za pomoci otráveného čípku(!) a to celé sleduje z rakety kosmonaut, který poté zaujme Fantomasovo místo - tak tohle nikdo nemůže sledovat bez toho, aby se neválel smíchy po zemi...!
No, jestli by někdy někdo vypadl neočekávaně z programu, tak zase po nějaké době i vystoupím, i když jsem chtěl být už jen divákem.
Sranda prostě musí být !!!

"Tak nám otrávili Ferdinanda, paní Müllerová!"

Září 2012

"Jesusmankote - a kerýho, pane Švejk? Já znala dva..."
"Ale ne, to byl ten třetí co chodil na panáky do stánku. Pak seděl na schodech s ostatníma bezdomovci a tuláky."
"A jakpa se to stalo, pane Švejk?"
"Vzpomínaj si na toho novýho, co vobčas přišel s litrovkou vodky nebo rumu a dával jim nasávat? Pomalu se s nima pobratřil a zapadl do tý pijácký party."
"?"
"No a vod toho prej ten pančovanej chlast bere počátek. Kupuje levno na černym trhu a pak jinde prodává za běžnou cenu. Jenže tentokrát se kdosi spletl a nalil jim do flašek ten, no, metanol!
A to je ten jed. Slepne se po něm a umírá taky!"
"Pámbu s náma a zlý pryč!"
"Tak, tak, paní Müllerová. A prej už stejně tady je moc vysoká spotřeba alkoholu, nejvyšší v dějinách. A tak přišlo tohle... To máte stejný jako s tím AIDSem: Někomu se zdálo, že lidi už moc mrdaj, a tak se objevil virus-zabiják."
"Já zas slyšela, že i přes tu prohibici kdesi v Praze prodávaj tvrdej... A dávají navíc dárky!"
"A jaký?"
"No, k půllitrový flašce bílou slepeckou hůlku a k base rovnou pohřební věnec. Můžou si u toho i zahrát ruletu, a ne ruskou, pěkně po česku. Jeden si dá vždycky dva panáky a ostatní se sázejí, jestli oslepne nebo půjde rovnou pod kytky."
"To jsou věci, paní Müllerová... Napíšou mi adresu tý nálevny, už jsem dlouho nešel mezi lidi. Ještě si namažu kolena opodeldokem..."
"I spánembohem, pane Švejk!"

Den, kdy chcípnul Brežněv

10.11.1982

V Brně bývají v tento čas dny deštivé a studené. A nejinak tomu bylo právě před 30-ti lety, kdy TASS černými rámečky oznámil smrt jednoho z dalších sovětských diktátorů.
Já byl tehdy ještě učeň, a tak není divu že v den pohřbu jsem byl vyslán hned ráno s montážní kabelou na nákup 'smutečního drinku'. Pak náš elektrikář zprovoznil erární TV (samozřejmě ještě černobílou a blikající) a úderem osmé hodiny se celá dílna uvelebila u přímého přenosu pohřbu, konanému na známém Rudém náměstí v Moskvě. S ostatními jsme vtipkovali na tohle téma, někteří byli už rozjaření z pití a museli navštěvovat WC - což je přivedlo k myšlence, kam si asi odskakují účastníci pohřbu, nahnaní na tuhle obrovskou 'ploščaď'. Pochopitelně, při tom jak jich bylo vedle sebe namačkáno snad milión a půl člověka, to nejspíš nebylo ani možné a tak nezbývalo než vydržet...nebo nevydržet!
Fraškou byl i celý pohřeb, trvající 2 hodiny. Tak třeba už jen počet soudruhových vyznamenání byl zcela neskutečný, měl jsem podezření že některá dostal i vícekrát a váha toho všeho musela být taková, že když je měl na sobě, museli ho nejspíše nějak podepírat zezadu, asi jako reklamní billboard. No, vrátit tohle všechno ve sběrně barevných kovů, docela bych si vydělal. Poté, co se soudruhem konečně došli k hrobu, prostě ho do něj dva hrobníci hodili jak chcíplou kočku a pak zaházeli hlínou. Ty hrobníky pak okamžitě deportovali na Sibiř, jak jsem se později dozvěděl...
Celý pietní akt skončil v 10 hodin brněnského času, v Moskvě bylo ale už poledne, čas byl tou jedinou věcí kterou byl Sojuz oproti nám fakt vepředu. Dílna už v tuto dobu připomínala bar po zavírací hodině, bylo vidět že smrt rudého vůdce nás všechny příjemně naladila - jen předák šel žalovat do kanceláře, odkud se však dlouho nevracel. Nakonec přišel ve stavu, kdy mu už všechno bylo jedno a vůbec netrval na tom, že bysme měli ještě ten den i pracovat.
Ti z nás, co neleželi ještě pod lavicí, jsme se dohadovali jestli nemá cenu sehnat si Brežněvovo velké, barevné foto a pověsit je v dílně na paměť. Řešení navrhl jeden, co vášnivě choval psy a nosil na každý rok rozměrný psí kalendář, jak tam vždy u každého měsíce byl vždy příslušník jedné rasy vyobrazen; bezkonkurenčně nejpodobnější rudému diktátoru byl takový ošklivý buldok s visícími mohutnými koutky... Elektrikář jen vzal izolačku a nalepil z ní černý proužek do rohu, pak jsme podobiznu pověsili na vstupní dveře od dílny a šlo se v povznesené náladě domů.
A tak skončil náš pietní den.
 

Z dílu konaného v říjnu 2012

 Dražba grafiky vytvořené podle námětu diváků během představení; dražební makléř Pavel Tomeš dokázal vyhnat cenu až na 1.500 Kč!

Povíme si pohádku?

Únor 2014

Ležel jsem nedávno s chřipkou, a obvykle při tom poslouchám hudbu. Ale letos jsem měl nějak už hudby dost - ono když jedno CD slyšíte poosmé, už to není ono. A tak co dělat, nežli si číst. A jakou jinou četbu než lehkou, a tak jsem si po dlouhé době otevřel pohádky. Tolik jsem se do nich ponořil, až mi začalo vrtat hlavou, jestli maj ty pohádky taky nějakej reálnej základ, jestli prostě jsou ze života!
No, všude okolo vidíme hrady a zámky, takže nějaké ty princezny a králové určitě existovali, že? Mezi námi, nežili si špatně, já bych takové bydlení bral i dnes. Co se týče hloupých Honzů, já sám jich znám hned několik. Typicky je jim kolem třiceti, válejí se doma na gauči, čumějí na bednu a čekají až jim máma napeče buchty... Nebo spíš přinese ze supermarketu. Jo a občas si zajdou na Úřad práce aby se neřeklo. Jen s těmi draky to asi bude horší, spíš to byli taková nějací krokodýli jak jeden visí tady v Brně na radnici - inu, strach má velký oči.
No ale když půjdeme ke konkrétním postavám tak zjistíme že všechno se tu opakuje. Nevěříte? Taková Sněhurka a sedm trpaslíků, meboli sedm malejch. Ono holt je některý ženský každej malej! To je jasný gang-bang a Růženka? To fakt jen malý děcka věřej tomu, že si přivoněla k růži a usnula na 100 let! Toluenová párty tam na zámku byla, čichali všichni a proto celej zámek spal hlubokým spánkem!
Ale vezměme si třeba ty moderní pohádky. Já si nejvíc oblíbil Rumcajse. Už proto, že místo jeho působení je přesně známo, jsem se rozhodl že jakmile vyležím chřipku, tak se do toho Jičína vydám. A co byste neřekli - ono tam ještě pár pamětníků opravdu žije...a od těch jsem se dozvěděl věci !!!
Například že on byl původně snad švec a jmenoval se jinak, už nikdo neví jak. Byl to ale spíš takovej línej cajzl kterej si navíc rád zašel do krčmy a tam si nejraději zavdal rumu. Takovej rumovej cajzl, takže vlastně Rum-cajzl (ale to eL nějak vypadlo při tom ústním podání, nebo co já vím). A podobně to bylo s jeho manželkou, dříve to byla tuším Zdeňka nebo tak. Jenže měla jednu vlastnost, byla totiž nymfomanka - a zkráceně Manka.
No a když takhle jednou zas přišel z hospody a musel tahat cizího borca z vlastního pyžama, už mu došla trpělivost a zařval na Manku: "Himmelhergot, takhle to dál nejde! Hned zejtra se odstěhujem někam daleko, nejlíp na samotu, abys tam neměla takovýhle choutky!" Manka ani nemukla a že tohle všechno bylo v době, kdy si doma chlap poručil a ženská poslechla - báječná doba! - se tak skutečně stalo. Sbalili si těch svých 5 švestek (víc toho tenkrát lidi ani neměli, kdepak jako dnes!) a vydali se hledat nějakou opuštěnou hájovnu. Našli, usadili se tam a první dva měsíce z ní ani nevylezli; rozdávali si to 3x denně aby se Manka jaktakž uspokojila. Ale jednou Rumcajsovi ujely nohy a zaklel jako postaru: "Krucipísek...!" a že se z toho pak narodil kluk, tak mu podle toho dali i jméno: Cipísek. V téhle době už Rumcajsovi narostl ten pravý loupežnický plnovous a že se chlapík ani nemyl, tak z něj šla hrůza jak už ho známe.
A takhle chodíval na lup!
Jenže beztak nedošel Rumcajs klidu. Ona se taky vypráví historka, že jednou zase číhal na lesní cestě a jede takhle forman - to byl jakýsi předchůdce dnešních tiráků, řídil povoz s krytou střechou tažený koňmi - a tak vám jednoho zastaví a povídá: Tak kámo, kaťata dolů a pěkně si to vyhoň! Forman se leknul, toťseví, myslel že narazil na homosexuála. Nechtělo se mu do toho, leč dvě namířené bambitky mu usnadnily rozhodování a tak udělal co se po něm chtělo. Jenže pak musel ještě podruhé...potřetí...až nakonec padnul na kolena a prosil ať už ho pan loupežník proboha nechá, že víc už nemůže. Ten mu řekl, dobrý, vstaň a sedni zas na vůz - a ty, Manko, jestli seš už hotová pojď sem, tady FORMAN TĚ ZAVEZE DO JIČÍNA!
Tak na tom vidíme, že tenhle loupežník vlastně nebyl ani tak zlej...

BEZ KOMENTÁŘE:

 Tak tenhle článek vyšel v lednovém čísle (2016) časopisu KAM v Brně (zkráceno).

Na Mikrofon:

Květen 2018

Ano, už je to tak. V máji se slavilo! A o dort (samozřejmě stylový s velkým logem pořadu) se podělila moderátorka Adéla i s diváky...

Je to již neskutečných 10 let, kdy se Jiří Harnach s Pavlem Tomešem a pár dalšími rozhodl, že založí novou stálou scénu stand-upu v Brně. Projekt vznikl po rozpadu amatérského Absolutního divadla, hrajícího nějaké 2-3 roky předtím v sále B.Bakaly.

Začátky byly skrovné - jak jinak? - ale poměrně brzy se do té doby neznámý formát s rovněž neznámými protagonisty vyšvihl na dnešní úroveň: 10 (téměř vždy) vyprodaných představení ročně, k tomu ještě 2-3 na letní scéně pódia ve Vaňkovce. Těším se, že letos budou opět...

Střípky ze zákulisí:

--Poprvé jsem se chystal k vystoupení už 23.3.2007 v Brně, 'převlek' jsem měl už připraven a chvíli jsem chodil kolem kinokavárny - ale nakonec jsem si netroufl dovnitř... Prostě netroufl, tréma byla silnější. Vzpomněl jsem si na ten sál, že není tak docela malý (třebaže jsem tam nebyl asi 28 let).
Zkusil jsem to proto o pár dní později v Praze, kde je atmosféra přece jen intimnější - a šlo to. V Aloha baru jsem se tedy takříkajíc 'vorazil'.
--Na jaře 2007 jsem stál opět po přesně 30 letech před kamerou.
--Opatření 'převleku' a rekvizit nebylo jednoduché! Copak bílý plášť, ten mi poskytl jeden kamarád, měl ho schovaný ještě z dob kdy se učil na prodavače, ale kvůli stetoskopu (to jsou ta sluchátka, visící na krku) jsem lítal po celkem 3 brněnských nemocnicích. Když jsem nakonec na Ponávce našel někoho přes tohle kompetentního, sdělil mi ten pán že by se muselo vyplnit spoustu papírů, mj. také provést (a zaplatit) znalecký odhad předmětu (byť třeba poškozeného a nefunkčního!), poté by mi teprve mohl být PRODÁN !!! Tedy ani ne darován, ale prodán. Je to směšné, vzhledem k těm miliardám promrhaným každoročně ve zdravotnictví, chtějí ušetřit na věci s pořizovací cenou 1.500 Kč!
Nakonec jsem si tedy stetoskop vyrobil z kusu drátu a metru koupené hadičky. Šlo to. I ty ostatní rekvizity jsem získal takovou svépomocí...
--Konečně jsem se dostal k DVD Na Stojáka Volume 1. Kompilaci považuji za velice zdařilou, skoro všechny scénky se mi líbily a jsou na něm všichni moji oblíbenci. DOPORUČUJI!
Škoda že tam není všechno co bylo odvysíláno, tato technika přece umožňuje vytvořit si VLASTNÍ kompilaci, každý nemá přece totožný vkus a pak, kapacita DVD je několikanásobně vyšší nežli těch 90 min... Zkusím promluvit s odpovědnými, snad by se to v budoucnu dalo takhle udělat, co na to říkáte, uvítali byste to taky - ne?